Ne každý rád čte noviny
...ale byla by škoda přijít o tolik zajímavých článků a reportáží. Pokusím se Vám zprostředkovat alespoň ty, které zaujaly mě. Ještě stále nepíšu všema deseti, takže tu najdete o něco kratší verze než v časopisech ale možná to bude jen k dobru.-) Musíme přece vědět co se děje kolem nás, a mít na to vlastní názor. To z nás dělá intelektuály.
Čísla, čísla, čísla...
24.5.2009 12:06:29, Sonny, trvalý odkazJeště jako podklad k předchozímu článku, po netu se válejí statistiky, jsou bez záruky, ale pro představu je naleznete v pravé části.
Zde bych ještě rád citoval úryvek z toho, co přišlo e-mailem do redakce Zvědavce:
"Ghetta já považuji za jediné rozumné řešení (a to ještě dočasně). Jak by jste to chtěl změnit? Rozkazem přidělit každému paneláku v ČR několik nepřizpůsobivých rodin? Věřte mi, že jediná taková rodina dokáže zničit životní komfort desítkám sousedů. Proč? Kvůli vaši ideologii? A jde také o peníze. Třípokojový byt v paneláku v Praze může mít cenu třeba 2,5 mil Kč. Jenomže pokud bydlí v sousedství cikán tak cena tohoto bytu okamžitě klesne k jednomu milionu. To se může týkat tak 30 bytů v okolí. Jinými slovy jestliže na základě své ideologie o rozpuštění ghett vnutíte jedinou rodinu „normálnímu“ velkému paneláku připravil jste ty lidi kteří tam bydlí o nějakých 50 milionů. Těch lidí vám nepřijde líto? Oni ztratí šanci se z tohoto sousedství odstěhovat protože jejich byt má najednou o milón menší cenu než srovnatelný byt ve „slušném“ sousedství a oni ten milion nemají. To je například problém starousedlíků v tom sídlišti Janov. Jak by oni rádi utekli před cikány někam jinam. Jenomže kdo dneska ten jejich byt na tak strašném místě koupí a za kolik?"
- 3% populace v ČR tvoří Romové, cca 250-300.000.
- 25% z celkového počtu Romů žije v Severních Čechách.
- 21%z celkového počtu Romů žije na Severní Moravě.
- 47% bytů obývaných Romy není vybaveno ani splachovacím WC. 40 m2 bytové plochy obývá v průměru 6,9 Romů.
- Až 30% manželství v některých romských skupinách uzavírají příbuzní.
- 6% romských žen poprvé rodí mezi 14 a 16 lety.
- 19% romských žen poprvé rodí v 16 letech.
- Až 4 interupce prům. připadají na jednu romskou ženu.
- 60% z dětí v dětských domovech je rom. národnosti.
- Přes 50% romských dětí se učí ve zvláštních školách.
- 22% romských dětí propadá v 1. třídě.
- 25% romských dětí 6-7 let je v pásmu verbální debility.
- 56% Romů nemá ani základní vzdělání.
- 32,7% Romů má základní vzdělání.
- 8% Romů se vyučí v oboru.
- 2,5% Romů má středoškolské vzdělání.
- 0,8% Romů má vysokoškolské vzdělání.
- 75-85% Romů je nezaměstnaných.
- 60% Romů je nezaměstnaných déle než 3 roky.
- 30% dospělých Romů se živí nelegálním způsobem.
- 60% dospělých vězňů ve věznicích jsou osoby romské národnosti.
- 75% se Romové podílí na kriminalitě
- 30% pouličních prostitutek má romskou národnost.
- 25% pouličních romských prostitutek má za pasáka svého příbuzného.
Pokrytec? Politicky korektní!
24.5.2009 11:53:39, Sonny, trvalý odkazU nedělního kafe jsem si s chutí přečetl dva články na Zvědavci (odkazy: 1. a 2.), které reagovaly na tento článek na Britských listech (odkaz).
O čem jsou? O rasismu, o Cikánech, o problémech souvisejících. Já sám se za rasistu nepovažuji a tak mi komentáře na Britských listech více než nesedly. Uvítal jsem proto, že se za nás postavil někdo na Zvědavci:
Nikdo se dnes nediví, že občan bílé pleti, který jde zažádat o obecní byt, musí počkat, až na něj dojde řada, neboť před něj se automaticky zařazují čekatelé romští. Proč? Protože pokud by nebyly romské požadavky vyřízeny přednostně, za týden je u nás nějaká zahraniční komise, která prošetří romskou stížnost na rasistické zacházení.
Pokud by však takovou stížnost podal bílý čekatel, který byt nedostane, dokud před ním budou romští zájemci, všichni se mu hlasitě vysmějí. Zde totiž o rasismus nejde.
Jsem si jistý, že pokud by do nějakého sídliště začal stát sestěhovávat "pravicové extremisty", kteří by nechodili do práce, sezvali by všechny své známé z celé republiky, sídliště by zdemolovali a pak by začali podnikat spanilé jízdy do centra města a obyvatelstvo se začalo bouřit, nikdo by neřekl ani slovo. Žádné lidskoprávní organizace by nic neřešily. Nikdo by se nad tím nepodivil. Je to velmi zvláštní. Pokud problémy dělají bílí, hledí se na ně jako
na obyčejné kriminálníky, pokud je dělají Romové, hledí se na ně jako oběti rasismu. Neměli bychom zapomínat na další věc, a tou je přítomnost dalších menšin u nás. Asijská komunita se velmi rychle zvětšuje, nicméně nedochází k žádným významným rasovým problémům. Zde Češi rasisty nejsou? Jak by to pan Dolejší mohl vysvětlit? Jednoduše. Češi jsou rasisté selektivní, zaměřují se pouze na pleť, která je o minimálně 5 stupňů tmavší, než jejich. Nic jiného, než je barva kůže je nezajímá.
A jeho trapná zmínka o židech je jaksi mimo mísu. Pokud by se chtěl pan Dolejší o židech a o rasismu zmínit konkrétněji, mohl by se rozhovořit o rasistickém státě Izrael, kde je rozšířeným nápisem na zdech "Arabové do plynu!"
Ale to se nesmí. Dnešní společnost je totiž zcela pokrytecká a politicky korektní. Stejně jako pan Čulík, který jistě bydlí v nějaké hezké čtvrti a problémy, kterým jsou vystaveni obyvatelé kolem romských ghett, ho vůbec netrápí. Proto je také schopen soudit českou společnost "nezaujatě a oprávněně". Škoda, že místo svého zjednodušeného odsuzování českých rasistů nenabídne nějaké smysluplné řešení. Ale to by pak musel přiznat, že k občanům bílé pleti a Romům přistupuje stát (a nejen ČR) rozdílně.
*Pokud zde uvádím nějaké informace, čerpám tedy od autorů Karla Dolejšího, Jana Čulíka a od toho, kdo na Zvědavci publikuje jako Hestroy.
Obama v Severní Karolíně
7.5.2008 08:28:59, Sonny, trvalý odkazV úterý se demokratické primárky přesunuly do míst, kde je za oceánem i André, tedy do Severní Karolíny. Stát, kde žije hodně Afroameričanů, sliboval Obamovi už od začátku dobrý výsledek. Taky že ano, volilo ho 91 procent černé komunity (co se asi honí hlavou těm černochům, kteří dali hlas Clintonové?) Hillary bělošské voliče přesvědčila též, jen trochu méně výrazně. Získala 59 procent "bílých hlasů." Obama tedy získal většinu ze 115 delegátů Severní Karolíny.
O Raleigh, kde se volby odehrávaly, by vám víc řekla Andrejka a tak já budu pokračovat v politice. Barrack v projevu po těchto primárkách přiznal, že není dokonalý, řekl též, že pochází sice z Afriky, ale žije nyní v USA a tedy mu záleží na dění v této zemi, především. Silná slova, projev byl hodně emotivní. Kdyby někoho zajímalo jak se vůbec Obama dostal tam, kde je, tak vězte že Barack se narodil keňskému otci a americké matce, většinu dětství strávil v Honolulu na Havaji. Když mu bylo šest, přestěhovali se do Jakarty, kde žil se svou matkou a nevlastním otcem po čtyři roky. Vystudoval Columbia University a Harvard.
Válka trvá,ale kde jsou média?
3.5.2008 08:32:40, Sonny, trvalý odkazZdroj: New York Times
Prostor, který americká média věnují válce v Iráku, se zmenšoval už od pádu Husajnova režimu. Nyní se však pozornost věnovaná konfliktu snižuje rekordním tempem. Richard Pérez-Peña se v listu New York Times pokouší přijít na to, proč. Dělá to však metodou „vlož do šejkru deset dostupných názorů a pořádně protřepej“. Článek „Válka trvá, ale kde jsou média?“ (The War Endures, but Where’s the Media?) v závěru prezentuje tvrzení, že nezájem médií úzce souvisí s vysokou úrovní násilí vůči reportérům v Iráku. Průměrně nesoustředěný čtenář si patrně zapamatuje názor vyslovený jako poslední. Ten však ve vztahu k úvodní otázce vysvětluje jen málo.
Pérez-Peña shromáždil směs různých údajů vztahujících se k tématu, takže při zběžném pohledu by si čtenář mohl myslet, že autor centrální zprávu o klesajícím zájmu médií
umístil do širšího kontextu. On však nehledá souvislost mezi jednotlivými faktory – až na jedinou výjimku, kde formuluje velmi odvážnou, ztěží obhajitelnou hypotézu. Souběžně s poklesem zájmu médií docházelo i k poklesu zájmu veřejnosti; Pérez-Peña si myslí, že první snad může vysvětlit druhým („may by explained by…“). Další faktory jsou pak již jen „volně nasypány“: Omezení redakčních rozpočtů na zpravodajství; zájem médií o zhoršující se americké hospodářství a mimořádně ostrou předvolební kampaň; ve srovnání s Vietnamem neexistence branné povinnosti; absence významných událostí na frontě; minimální zájem prezidentských kandidátů; růst bezpečí amerických jednotek v posledním půlroce. Kdo by hledal v textu zmínku o tom, že původně se čekala rychlá, úspěšně ukončená válka a nastolení vzorového režimu v Iráku;
Celý článek čtěte zde»
Haiti, nejchudší stát západu
28.4.2008 07:57:02, Sonny, trvalý odkazZdroje: dissidentvoice.org, ijdh.org
Zatímco mnozí pláčí pro Tibet, lají Rusku, Číně nebo Íránu, Haiti se po dlouhé době zjevilo v amerických médiích v souvislosti s celosvětovými protesty proti masové produkci biopaliv, jež má vliv na dramatické zdražování potravin a jejich nedostatek vůbec. Depresivní realitu podtrhává bývalý brazilský voják při misi OSN v Haiti (MINUSTAH), který nyní trpí posttraumatickým syndromem: „Tady prohráváme skutečnou válku, válku proti chudobě. Jedině ta může přinést mír. “
Přes přítomnost jednotek MINUSTAH, která trvá již více než 10 let, se situace v zemi k lepšímu neobrátila. Naopak, příslušníci MINUSTAH se v minulosti na zvěrstvech proti Haiťanům sami podíleli, například vojenskými vpády do snad nejhoršího slumu na světě – Cite Solei.
Světová banka odhaduje počet obyvatel Haiti na necelých 9 milionů. V září 2006 SB uvádí, že 55% Haiťanů žije za 0,44 dolaru na den, tedy v absolutní chudobě. To prakticky znamená, že zhruba 5 milionů lidí zde trpí akutním hladem. Mark Schuller, antropolog z Univerzity Vassar, tvrdí, že za děsivou chudobu Haiťanů může neoliberální politika, již zde začal propagovat prezident Reagan před více než čtvrt stoletím rozsáhlou privatizací veřejného sektoru a podstatnými škrty v dotacích na zemědělství.
Schopnost Haiti uživit sebe samu hlavně rýží byla efektivně paralyzována importem dotovaných potravin z USA. Podle Schullera 84% haitské rýže pochází z ciziny, ačkoliv by domácí produkce rýže Haiťanům ke konzumaci stačila.Od roku 1980 klesl HDP cca o 39%. Haitská vláda musí každým rokem splácet úroky z půjček ve výši 80 milionů dolarů. Co víc, na životně nejdůležitější statky pro každou společnost - zdravotnictví, školství a sociální síť – peníze nezbývají, jak uvádí Schuller.
Haiti se zdá být také vůdčím cílem invazí regionálního hegemona. V roce 1915 provedl americký prezident Woodrow Wilson, který stál u zrodu samostatného československého státu, na Haiti ničivou invazi, kdy zde znovu ustanovil otroctví, svrhl parlamentní systém a učinil ze země další americkou plantáž, píše Noam Chomsky. V letech 1956 až 1987 zde Spojené státy vydržovaly (s výjimkou několika let) diktaturu klanu Duvalierů, během níž byly zavražděny desítky tisíc lidí, a zemí cloumalo drancovaní nerostného bohatství a tvrdá korupce.
V roce 1990 byl Washington zděšen demokratickou volbou v Haiti, kdy byl do čela země zvolen Jean-Bertrand Aristide a jeho hnutí LAVALAS.
Celý článek čtěte zde»
Sibiři odzvoní, nastoupí Kuba?
20.4.2008 11:31:33, Sonny, trvalý odkazZdroj: FT.com
Objem těžby ropy v Rusku vyvrcholil a už se zřejmě nikdy nevrátí na současnou úroveň, varoval, jeden z vysokých činitelů ruského energetického průmyslu. Vyvolal tím znepokojení, že světové ropné zdroje nedokáží udržet krok se stále agresivnější poptávkou po energiích z Asie. Informoval o tom britský hospodářský list Financial TImes. Varování přichází v době, kdy cena nerafinované ropy dosahuje cenu 112 dolarů za barel, což vyvolává v mnoha zemích světa inflaci.
Leonid Fedun, dvaapadesátiletý viceprezident spoloečnosti Lukoil, největší ruské nezávislé energetické společnosti, sdělil listu Financial Times, že je přesvědčen, že loňský objem těžby, kdy Rusko produkovalo asi 10 milionů barelů denně, byl největší, jaký "on kdy zažije za svůj život". Rusko je druhým největším těžitelem ropy na svět. Fedun srovnal Rusko se severním mořem a s Mexikem, kde těžba ropy dramaticky klesá, a zdůraznil, že těžba na západní Sibiři, v oblasti bohaté na ropu, "už skončilo období intenzivního těžařského růstu".
Až donedávna se Rusko považovalo za nejslibnější ropný region mimo Blízký východ. Začátkem nultých let pomáhal rychlý růst objemu těžby ruské ropy uspokojovat rostoucí poptávku z Číny a omezoval růst cen ropy.
Zdroj: Britské listy
Až doposud bylo velmi snadné pro USA dodržovat hospodářské sankce proti Kubě. Jenže jak se zdá čas oponou trhl a zásady obrany svobody a demokracie se začínají bortit před vůní ropy. Ropy, která se nachází na dně moře v severokubánské pánvi. Americký geologický úřad odhaduje, že by zde mohly být zásoby ropy ve výši 4,6 miliardy barelů. Jiné odhady hovoří až o 10 miliardách barelů. Kuba má tak šanci stát se jedním z významných producentů této suroviny. Zlom v možnostech využití nastal v roce 1999, kdy asi 112 tisíc kilometrů čtverečních pobřežních vod Kuby bylo rozděleno do bloků ve kterých byl zahraničním firmám umožněn průzkum. Šance se samozřejmě chytily mnohé firmy a po pěti letech první z nich slaví úspěch. Jedná se o španělskou Repsol, který chce již letos zahájit vrty a tím i těžbu. Podle expertů potrvá ještě zhruba tři roky, než se ropa na Kubě začne doopravdy těžit ve větším rozsahu.
Současná americká vláda prozatím trvá na pokračování embarga. Jenže – jak silné budou jejich zásady tváří v tvář nejisté situaci na Blízkém východě a nepřátelství s Venezuelou? Pikantní je v této souvislosti nabídka obchodního atašé Kuby ve Washingtonu Ernesto Plasencia: „Americkým firmám by se případně dostalo stejného zacházení jako ostatním. Americké ropné firmy a investice v této oblasti jsou v naší zemi vítány.“
Celý článek čtěte zde»
Čínské hračky pro Mugabeho
20.4.2008 11:13:45, Sonny, trvalý odkazČínská nákladní loď plná 77 tun malých zbraní přistála v jihoafrickém přístavu Durbanu, odkud se mají zbraně dopravit do Zimbabwe. Ve čtvrtek to potvrdila jihoafrická vláda. Zbraně posílá Peking na ministerstvo obrany v Harare. Zimbabweský diktátor Robert Mugabe odmítá zveřejnit výsledky nedávných voleb ve své zemi, které zřejmě prohrál. Navzdory mezinárodní kritice podporuje čínská vláda režim Roberta Mugabeho v Zimbabwe už léta. Dodává mu stíhačky, vojenská vozidla a zbraně.
Čína či čínské podniky také prodávají do Zimbabwe rozhlasové rušičky, aby nemohly nezávislé rozhlasové stanice zpochybňovat vysílání státního zimbabweského rozhlasu. Čína použila v minulosti svého veta v Radě bezpečnosti OSN, a zabránila tak diskusi o Zimbabwe s tím, že jde o vnitřní záležitost dané země. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí konstatoval, že si je vědom zpráv o čínské lodi se zbraněmi pro Mugabeho, ale že je zapotřebí času k vyšetření celé věci.
Zdroj: The Guardian
V Guantanámu se mučí dál...
20.4.2008 11:08:22, Sonny, trvalý odkazZdroj: The Guardian
Generál Richard Myers, předseda spojeného velení americké armády v letech 2001 - 2005 se mylně domníval, že vězni v Guantánamo a v jiných věznicích jsou chráněni ženevskými konvencemi před násilím, které se rovnalo mučení. Ošálili ho vysocí činitelé americké vlády ve Washingtonu, kteří byli přesvědčeni, že jsou Ženevské konvence a další tradiční zákazy mučení "zastaralé".
Ve své nové knize Torture Team (Mučicí skupina) dokazuje Philippe Sands, profesor práva na University College v Londýně, že:
- Vysocí činitelé Bushovy vlády prosadili dosud zakázané vyšetřovací metody za pomoci nezkušených důstojníků v táboře Guantánamo.
- Myers je přesvědčen, že se stal obětí "intrik" vysokých právníků na ministerstvu spravedlnosti, v kanceláři viceprezidenta Dicka Cheneyho a na ministerstvu obrany, které vedl Donald Rumsfeld.
- Právníci, kteří vypracovali výslechové metody, se při tom inspirovali činy Jacka Bauera z amerického televizního seriálu 24.
- Generál Myers se mylně domníval, že se používá vyšetřovacích technik, jak jsou popsány v platné armádní příručce.
Právníci, kteří prosadili mučení, byli všichni jmenováni do vládních postavení na základě svých politických názorů. Byli to Alberto Gonzales, David Addington a William Haynes. Na věci se také podíleli Doug Feith, Rumsfeldův náměstek, a Jay Bybee a John Yoo, dva náměstkové generálního prokurátora.
Tato zjištění vyvolala zuřivou reakci v USA od osob, seznámených s obsahem nové knihy. Ti jsou rozhodnuti pohnat Bushovu vládu k odpovědnosti za porušování mezinárodního i domácího práva schválením týrání a mučení vězňů.
Bushova vláda se pokusila vysvětlit nepřijatelné zacházení s vězni v zálivu Guantánamo a ve vězení Agu Ghraib selháním nižších důstojníků. Sandsova kniha dokazuje, že tlak vyžadující agresivní a kruté zacházení s vězni pocházel seshora a že ho schválili nejvyšší právníci americké vlády.
Kdo je vůbec Kateřina Jacques?
17.3.2008 15:12:48, Sonny, trvalý odkazKateřina Jacques pochází ze zámožné a dobře situované rodiny. Přesto je o ní dostatečně známo, že má za sebou řadu deliktů násilné povahy a nemalou zkušenost s návykovými látkami.
V polovině 90. let obývala se skupinou squatterů prázdný činžovní dům na Praze 7, poblíž Strossmayerova náměstí. Narušovali zde veřejný pořádek, vyvolávali pouliční rvačky a napadali kolemjdoucí. Scénář i závěr těchto incidentů byl zpravidla stejný. Jakmile bylo zahájeno vyšetřování a trestní stíhání, objevil se rodinný právník, povolaný rodiči nezdárné dcerušky, a kontroval obviňováním těch, kdo byli přepadeni. Soudce přitom nevynikal žádnou zvláštní nestranností a v jeho snažení mu nepokrytě pomáhal.
Neoficiální zdroje uvádějí, že v pozadí těchto právně-soudních intrik stál Jiří Dienstbier, politik, bývalý ministr
a rodinný přítel. Přepadení, zbití a často i oloupení občané měli najednou vysvětlovat, proč se dopustili násilí na bezbranné dívce. Fakt, že minimálně čtyři osoby musely po útoku Jacques a jejích kumpánů vyhledat lékařské ošetření, že Kateřina osobně ztloukla násadou od lopaty muže, jenž se pokoušel chránit svou těhotnou manželku, to vše připadalo panu soudci jaksi nedůležité. Bezvýznamné a irelevantní. Všichni se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli v roli podezřelých!
O charakteru paní Jacques svědčí i to, že po celou dobu její squatterské "kariéry" se jí o nezletilého syna starali rodiče. Ona sama totiž jevila větší zájem o drogy, výtržnosti a pouliční rvačky, než o roli milující matky. Orgán péče o dítě se přesto neodvážil zasáhnout, i když se tato skutečnost vícekrát objevila i v průběhu soudního projednávání. Ostatně, pan Jiří Dienstbier, otec oficiální milenky Martina Bursíka, nakonec na žádost rodičů pomohl Kateřině Jacques k politické kariéře.
Arabsko - izraelský konflikt
24.9.2007 09:34:26, Sonny, trvalý odkaz
Jde především o Izrael a státy s ním sousedící - Egypt, Sýrie, Libanon, Jordánsko. Důvodem dnešní konfliktní situace je historické území Palestiny. Oblast mezi Středozemním, Rudým a Mrtvým mořem je osídlena od starověku a má výhodnou dopravní polohu podporující obchod a má rovněž dobré podmínky pro zemědělství, což přitahuje pozornost sousedních států. Jedná se také o jedinou suchozemskou spojnici Evropy, Afriky a Asie, proto ty dlouholeté spory o tuto oblast. Střetávají se zde židovský a arabský národ, Judaismus a Islám.
Teď tedy víte, co je za problém. Čerstvými informacemi nás zásobují média, ale je dobré vědět to, co se tak často neříká.
Židé se stali národem v roce 1312 př.n.l. – 2000 let před vznikem Islámu. Arabští utečenci se začali ztotožňovat s Palestinci až v roce 1967 – 20 let po založení státu Izrael. Židé se modlí tváří k Jeruzalému, muslimové zády k němu. Arabské utečence donutili k odchodu jejich vůdci s příslibem, že se můžou vrátit, až budou zničeni všichni Židé. Už první Izraelská vláda v roce 1948 je vyzvala, aby v nově vzniklém státě zůstali. Arabové iniciovali 5 válek a ve všech prohráli. Izrael se pětkrát bránil, a vždy vyhrál.
Od roku 1272 př.n.l. dominovali Židé na nynějším území více než 1000 let a jsou v této krajině nepřetržitě 3300 let. Arabové dominovali v této krajině od jejího dobytí v roce 635 pouze 22 let. Jeruzalém je hlavním městem Židů více než 3300 let, nikdy nebyl hlavním městem Muslimů.
Svět přichází o stříbro
28.6.2007 02:29:10, Andre, trvalý odkazVytěžené zásoby stříbra budou do pěti let spotřebovány.Světové zásoby stříbra jsou na padesátiletém minimu a poptávka po cenném kovu každoročně převyšuje nabídku o 140 milionů uncí. Průmysl hledá náhražky, s výrazným růstem těžby počítat nelze.
Nenasytný průmysl a bohatnoucí Indie a Čína ženou ceny stříbra vzhůru. Nepomáhá ani pokles zájmu ze strany výrobců klasického fotografického filmu, kteří dříve kov skupovali ve velkém: jejich trh dnes ovládají digitální přístroje. Na komoditních burzách cena stříbra již čtyři roky téměř stabilně roste a v květnu dosáhla jedenáctiletého maxima, když se jedna unce (28 gramů) prodávala za 15 dolarů. Momentálně jde cena opět nahoru a analytici předpovídají kovu slibnou budoucnost. Alespoň z pohledu investiční příležitosti. Jinak růžově nevypadá.
Podle statistiky švýcarských makléřů ze společnosti Zihlmann Investment Management vytěžené zásoby stříbra za posledních patnáct let prudce klesají. Ještě na počátku devadesátých let byly v držení centrálních bank a soukromých investorů téměř tři miliardy uncí stříbra, dnes jich je šestkrát méně. Za masivním výprodejem stojí velká poptávka, která už šestnáct let každoročně převyšuje nabídku přibližně o 140 milionů uncí. Pokud bude trend pokračovat stejným tempem, během pěti let budou zásoby stříbra prakticky nulové. Logickou odpovědí by bylo zvýšení objemu těžby.
Ta sice pomalu roste, loni byla dokonce nejvyšší v historii. Požadavkům na trhu však zdaleka nestačí. Dle analýzy agentury Colosseum se 70 procent stříbra získává jako vedlejší produkt těžby jiných kovů a není možné zvýšit jeho produkci bez ovlivnění těžby mědi, olova či zinku. Navíc cena nemá na poptávku přímý vliv, protože stříbro je obsaženo ve finálních výrobcích vždy pouze v malém množství a ani výrazné zvýšení jeho ceny nepovede ke snížení apetitu výrobců. Nejvíce stříbra na trh dodávají Peru, Mexiko a Austrálie. V první desítce největších těžařů je také Polsko, kde působí třetí největší dobyvatel stříbra na světě (v mědi je šestý), společnost KGHM Polska Miedl. Přes čtyřicet procent v ní drží stát, firma před dvěma lety vydělala téměř půl miliardy dolarů a její akcie je možné získat na varšavské burze.
Celý článek čtěte zde»
Zadrátovaná Amerika
28.6.2007 02:27:03, Andre, trvalý odkazJak se prezidentu Bushovi nedaří zanechat po sobě pozitivní stopu, kterou by se zapsal do amerických dějin, upíná se jeho snaha stále více ke stavbě zdi. Nejdříve si George Bush usmyslel zeď na hranici s Mexikem. Kongres sice 1120 km plotu (1/3 délky) schválil, ale neodklepl na to ani dolar. Posedlý stavitelskou vášní upřel prezident zrak na sever. Součástí stavby plotu je i nasazení 12 tisíc 
členů národní gardy a nepřetržité sledování tisícovky prašných cest, které v současnosti nikdo nehlídá. Vodní plochy by měla hlídat flotila čtyř set člunů. Kanaďané nejsou z myšlenky kanadské zdi nijak nadšeni. Absurditu nápadu nejlépe vyjádřil S. Greenwood, ředitel CABC: „Plot by měl zabránit vlně ilegálních imigrantů. Pokud je mi známo, tyhle problémy naše hranice nezná.“
Nadšeni nejsou ani někteří američtí zákonodárci. Demokratický senátor Patrick Leahy (66) poznamenal, že jediné, co plot zaručí, bude dopálení nejlepšího souseda, kterého Spojené státy mají. 
Sami Američané přesně nevědí, co by vlastně chtěli postavit na kanadské hranici. Jeden návrh mluví o zdi, jiný o zdi virtuální. Stavba nebude nijak jednoduchá, protože hranice je dlouhá a v některých místech není přesně jasné, kudy vede. Významnou část hranice představují vodní plochy. Před deseti dny otevřelo ministerstvo domobrany v městě Great Falls (Montana) třetí leteckou základnu na hlídání kanadské hranice. Dvě bojové helikoptéry Blackhawk a dvě stíhačky Citation mají na starosti osm set kilometrů hranice. Dvě podobné základny v Bellinghamu (Washington) a Plattsburgu (New York) již fungují, dvě další (Detroit a Grand Forks) se stavějí. V plánech existuje i hustá síť senzorů, infračervených kamer, bezpilotních letadel a strážních věží. Firma Boeing již dostala první zakázku v hodnotě 67 milionů dolarů na prototyp strážní věže, kterých se plánuje nejméně devět set. O čem se v návrhu nemluví, jsou potřebné finance. Jen navrhovaný plot na mnohem kratší a dostupnější hranici s Mexikem by podle posledních odhadů stál nejméně devět miliard dolarů, o ceně severního plotu neexistuje ani odhad.