S těžkým batohem na zádech a kulichem hluboko naraženým do čela. Již po pár metrech nás údolí natolik pohltilo a všechna ta zeleň zahřála, že teď, jak jdeme vedle sebe, nestíháme vnímat tu krásu po úbočích. Když jdeme za sebou, přes Honzovu krosnu nevidím vodopády přímo před námi. A tak se občas rozejdeme a klopýtáme každý po svých, v minutových rozestupech. To abychom se za chvíli seběhli zpět k sobě, a sotva popadajíc dech nadšeně ukazovali všemi směry, kde že se ta průzračná voda řítí z převisu. Jindy zas mizí v trhlině ve skále, aby se za nějakou dobu vrátila do svého koryta, sbírala další kubíky tajícího sněhu a dávala směr potůčkům vedoucím odnikud nikam. Stezka, po níž jsme se vydali, vede v celé své délce podél železniční trati a nám se tedy několikrát naskytne výhled na mocnou mašinu, kterak se stejně jako my rve s převýšením.

Přes Östersund, Ånge a Boden jsme se probojovali za tmy, poslední úsek honby za skalpem severu nás tak zastihl až ráno. Ještě s ospalkami v očích se kocháme nedotčenou švédskou přírodou, ubíhající tempem sta kilometrů za hodinu. Tady už jsou železniční zastávky nejméně v hodinových intervalech a ráz krajiny se příliš nemění, proto si chvíli krátíme partičkou karet. Nikomu nevadí, když soupeřův výhoz tu a tam hlasitěji okometujeme, ve vlaku jsme totiž skoro sami. Jen pár nadšenců míří na tak odlehlá místa, jako my. Zbystříme, až když se podle jízdního řádu blížíme k našemu cíli, pomyslné hranici oblasti, kde průměrná denní teplota nejteplejšího měsíce nepřesahuje 10 ° Celsia. Dnešní počasí je však báječné a my si tak sotva všimneme, že jsme opět na norské půdě, ale tentokrát už s polárním kruhem v zádech. Čím blíž jsme pobřeží, tím častěji se vlak s houkáním noří do nesčetných tunelů, aby nám pokaždé poskytl ještě lepší výhled na dlouhatánský fjord, nad nímž trať vede.

Ve vlaku do Helsinek jsme pak byli dost možná jediní střízliví. Podsaditý chlapík, seděl pár míst od nás, se osobně vypořádal se dvěma lahvemi vodky. A to prosím ta cesta Pendolinem netrvala déle než čtyři hodiny. My se za jeden den v hlavním městě Finska snažili stihnout co nejvíc - zahráli jsme si fotbal, zarybařili v přístavišti, vyfasovali čistá trička, vyfotili se s křižníkem a večer se nalodili na palubu obrovského trajektu do Stockholmu. Už přes týden si totiž vezeme tip od cestovatelů podobného ražení jako my. Máme hledat loď společnosti Silja Line, s naší vlakovou jízdenkou pak máme nárok na plavbu do Švédska zdarma. Všechno klaplo a západ slunce nad Baltem je neskutečně krásná, kýčovitá záležitost. Možná proto nám ani nevadí fakt, že naše kajuta je přímo pod garážemi a je tak tou první, která bude zaplavena v případě nehody. Raději uděláme to, co sem ostatně přijeli provozovat všichni, nehledě na věk nebo národnost. V plovoucím obchodě levně a beze cla nakoupíme něco na povzbuzení a s doutníkem v koutku úst...