Čeští turisté budou cestovat do USA bez víz od 17. listopadu 2008. Cestující do USA tak už nebudou muset na ambasádu, místo toho jen vyplní formulář s osobními údaji na internetu.
Cestující by měli o povolení cesty žádat nejpozději 72 hodin před odjezdem. Po registraci mohou nastat 3 situace:
- žadatel obratem obdrží povolení k cestě
- žadatel obrží zprávu o tom, že se žádost zpracovává
- žádost může být zamítnuta a žadatel musí jako dříve žádat na velvyslanectví vízum
Po diskuzích a radách zcestovalých kolegů a přátel jsem se rozhodl předběžný plán cesty změnit. Kuba, taková jaká je, prý ještě pár let vydrží, komunistická rezervace tam zůstane, doutníky, starý káry a prdelatý černošky tam budou ještě dlouho... o to víc se mám prý zakousnout do Jižní Ameriky.
Začít v Caracasu, pak se nechat zavézt na pár dní na nějaký liduprázdný atol, pak plout s indiány a spát v hamakách a dorazit k Salto Angel... Pokračovat Kolumbií, Ekvádorem, zkusit se na poslední chvíli vecpat za příjemný peníz na nějakou loď na Galapágy a potápět se tam s tuleni...
Jet dál a dál na jih, v Chile vidět Atacamu, saliny, Altiplano a nakonec si vybrat pár národních parků v Argentině,
jiných než Torres del Paine, něco, kde nebude ani noha... a projet až do Patagonie po hranicích Argentiny s Chile. Pokud to půjde, vrátit se letadlem z Punta Arenas... prostě dlouhá štreka ze severu na jih, přes jeden kontinent.
A prý je sto tisíc až moc. Sedmdesát by mělo stačit.-)
PS: Aerolineas Argentinas nabízejí něco jako letový pas, zkrátka víc letenek po Latinské Americe za skvělý peníz. Kdyby měl někdo zkušenosti, ať neváhá a podělí se. A z jiných zdrojů se mi doneslo, že z Německa do Venezuely se dá už třeba za patnáct tisíc... to je parádní cena!
Ještě nejsem ani deset dní doma a mám plán. Plán na příští léto. Tři měsíce prázdnin plus nějaké to ošizení školy v červnu a říjnu, takže to je sto dní. Jak nejlíp naložit se sto dny?
25. června let číslo DE 1184 s Condorem z Frankfurtu na José Martí, Havana, Kuba. Zpáteční letenka s návratem 5. října vychází na 804EUR, čili při dnešním kurzu je to 19939CZK. To nám dá místo, odkud operovat.
Z Havany, s mezipřistáním v Kostarice na letišti v San Jose, je to do Quita v Ekvádoru let asi na 4 hodiny, lítá tam Lasca Airlines. Zpáteční ticket s návratem asi za 70 dní je za 9571CZK. A tím jsme v Jižní Americe.
Z Quita do Limy, hlavního města Peru, je to 1350km plus mínus. To je výlet na docela dlouho, ale kolem šestitisícových vulkánů a tajuplných jezer se půjde úžasně.
V Limě nabrat síly a vyrazit na pouť k Machu Picchu. A pokračovat pak z Limy dál Jižní Amerikou, konkrétně s Taca International Airlines, které létají do Santiaga de Chile a zpět za 8616CZK.
Z hlavního města Chile se vypravit dál na jih, do větrem ošlehané Patagonie. 2000km road trip autostop až do národního parku Los Glaciares, vidět Mount FitzRoy a vrátit se zas skrz boží ledovcová jezera na sever do Santiaga.
Letadlo zpět do Limy, a tentokrát cesta do Quita skrz plantáže koky, trsy banánů a orchideje v pralese. Z Quita do Havany, zas o kousek blíž domovu...
Tak a ten poslední měsíc strávit na Kubě. Z těch všech zemí, co jsem vyjmenoval, jenom zde je potřeba vízum. Stojí šest stovek. Jíst humry koupený na černým trhu, tancovat v kabaretech a pít v barech, kde pil Hemingway. Vidět Holguín, fabricas de tabacos, užít si po těch extrémech předešlých dní trochu klidu a po měsíci letět zpátky do Evropy.
Je to sto dní. A doprava je na 40 tisíc, chtělo by to pro všechny případy tak sto tisíc s tím, že co zbyde, utratí se v Havaně za rum a doutníky.-) Jen žertuju. Ale pořád jsou tu otázky:
Tohle se musí vyřešit, než se zarezervují letenky.
S radou neváhejte ani chviličku a napište vzkaz.
Pokud jste v nedávné době navštívili katalánskou metropoli Barcelonu, jistě jste si všimli, že místní fontány jsou vypnuté. Ano, toto je jedno z opatření místní vlády, která tak reagovala na dlouhé období sucha, které trápí Katalánsko. Situace se nezlepšila ani minulý týden, kdy se přes region přehnalo několik bouřek. Katalánská agentura pro vodu (Agencia Catalana de l’Aigua) sice posunula vyhlášení stavu nouze až na 1. května, ale k žádnému významnému zlepšení nedošlo. Katalánská vláda tak pokračovala ve tvorbě různých návrhů, jak zajistit vodu pro Barcelonu. Dovážet vodu z Francie v tankerech či převážet v kamionech? I to byly některé z návrhů….
Po dlouhém jednání mezi Madridem a Barcelonou se nakonec našlo řešení: voda se bude dovážet z řeky Ebro.
Vláda využije již existujícího zavlažovacího spojení mezi řekou Ebro a městem Tarragona, a z Tarragony se bude voda potrubím dopravovat až do Barcelony. Projekt plan Ebro počítá s vybudováním potrubí v délce 60 kilometrů, které bude kopírovat místní dálnici a s vylepšením dosavadního vodního spojení mezi Tarragonou a Ebrem, aby se zabránilo zbytečným ztrátám vody. Práce by měly začít již 1. května a budou trvat čtyři měsíce. Jejich cena bude 170 až 180 milionů eur.
Španělská ministryně životního prostředí Elena Espinosa uvedla, že vybudované potrubí nebude později rozebráno, ale zůstane na svém místě pro případ nouze. Španělské ekologické organizace jako Ecologistas en Acción, Amigos de la Tierra či Greenpeace projekt kritizují a raději navrhly dovážet vodu v kamionech či omezit přísun vody na několik hodin denně.
Zdroj: El Mundo
S necelými dvěma obyvateli na kilometr čtvereční, s řekami plnými ryb a kočovníky, kteří ve svých jurtách žijí podle tisíce let starých tradic, je Mongolsko zemí snů, kam se tohle léto chceme s přáteli vypravit. André touží po vydělávání a já jí to nemám za zlé, takže na Kubu snad příště, tentokrát pánská jízda, transitní vízum do Ruska,
vlakem do Moskvy, tam nasednout na transsibiřskou magistrálu a několik dní putovat na východ. Co možná nevíte, transsibiřská magistrála má několik větví, a my se po té transmongolské, která spojuje Rusko s Čínou (konkrétně s Pekingem), vydáme do Mongolska. Tam si koupíme za třicet dolarů každý svého koně a na další měsíc se vypravíme do míst, kde telefony nemají signál, kde není šance narazit na místo s elektřinou a teplou vodou, kde stovky kilometrů nemusíte potkat živou duši a kde každý zádrhel může způsobit obrovské problémy. Zní to skvěle, že? Tak jen bacha na syfilis. Máte pro strach uděláno a chcete jet s námi? Skvělé! Hledáme čtvrtého.
Šance je malá, ale třeba se na Vás usměje štěstí. Nic to nestojí, k ničemu Vás to nezavazuje. Každý rok vláda Spojeých států rozdělí 55 tisíc tzv. Diversity Visas (DV). Protože se o tuhle možnost zajímá spousta lidí, je tu také plno společností, které si za Vaše přihlášení řeknou o drobný poplatek. Pokud však přetrpíte vyplňovat online přihlášku každý rok znovu, což vám zabere jen pár minut, tak vězte, že je vše úplně zdarma a se stejnou šancí na úspěch (vylosování), jako při využití služeb
zprostředkovatelů. Online přihláška je jediná možnost, jak se do loterie zaregistrovat. Přístupná bude na vládním webu od 3. října do 2. prosince 2007:
http://www.dvlottery.state.gov/
Všechny detaily a otázky zodpoví oficiální brožurka:
http://travel.state.gov/pdf/2009DVInstructions.pdf
Jedná se o zelené karty, které budou uděleny v roce 2009. Zlomte vaz!
Portugalsko bývalo dlouho považováno za zemi na konci světa. Možná i proto se tamní mořeplavci před stovkami let pokoušeli dokázat, že tomu tak není, že tam někde za mořem svět pokračuje.To se jim podařilo, ale ani toto poznání nic nezměnilo na tom, že v Portugalsku je klid a pohoda.
Člověka, který již strávil dovolenou někde ve Středomoří, to při návštěvě Portugalska nemůže netrknout. Portugalci neřvou a nejsou výstřední. Najdete-li společnou řeč, v níž můžete komunikovat, je snadné dát se s nimi do hovoru. Když si v obyčejné hospodě dáte večeři s půllitrem vína nebo točeného piva za 12 či 15 eur, najíte se nejen dobře, ale i dosyta. Káva za dvě eura je tak dobrá, že člověk musí dost vzpomínat, aby přišel na to, kde pil lepší.
Nic z toho není míněno tak, že by Portugalsko bylo rájem na zemi. To jistě není, ale je to země, kde se návštěvník
cítí dobře. Je to pro nás trochu z ruky, ale zase ne tolik jako jiné prázdninové atlantické oblasti. Náklady na letenku navíc vyrovnají ceny na místě, které nám jsou přístupnější než v bližších zemích.
Portugalci nejsou dotěrní, spíš by je člověk mohl označit za mírně zdrženlivé a velmi zdvořilé. Pokud mluvíte španělsky, naprostá většina z nich vám bude bez větších potíží rozumět, ale nesnažte se ohromovat perfektní kastilštinou. Mají své historické zkušenosti a jako národ se španělštiny naposlouchali dost.